Česká ježibaba je příbuznou ruské baby jagy a dalších babizen ze slovanských pohádek a mýtů.
V pohanské mytologii byla zosobněním bouře, poletovala v železném ohnivém hmoždíři, stopy
zametala pometlem – a když letěla vzduchem, vzdychala země, duly větry, vyla zvěř a stromy se skláněly.
Lidé si ježibabu představují jako odpornou, shrbenou a vyhublou stařenu se železnými zuby,
rozcuchanou, nosatou a dlouhobradou. Bydlí v hustém lese v chaloupce na stračí nebo kuří noze, ohrazené plotem z lidských kostí. V Čechách se nastěhovala též do chaloupky z perníku. Ve své chatrči ježibaba číhá na lidi, které by snědla a vaří čarodějné lektvary z muchomůrek, rulíku zlomocného,
blínu černého, mandragory a dalších
roztodivných přísad.